Policie na Djerbě je skvělá. Tuhle větu si může říct jen Evropan, Tunisani mají před policií hluboký respekt. Když stejný dopravní přestupek udělá cizinec, policista mu jen domluví a nechá jet, zatímco Tunisan platí bez debat pokutu. Můžu vlastně říct, že jsme tady policií trochu hýčkání. Je to tím, že mají směrnici, aby se tady turisti cítili dobře a utráceli víc peněz a taky tím, aby pak cizinci vykreslili Tunisko jako bezproblémovou zemi.

Pamatuju si, když jsem jel ze Sahary na Djerbu na T-rexovi zastavila mě policejní hlídka před římským valem. Vytáhl jsem červený pas, díky němuž mi policisté jen podali ruku a přivítali na Djerbě, zatímco Libyjcům za mnou rozebrali celý auto.

Po návratu ze Sahary jsem byl docela unavený, špinavý a písek byl v každým záhybu oblečení i těla. Sotva jsem vylezl ze sprchy, řekl jsem si, že teď si dám jen večeři, mangovou margaritu a půjdu spát. Jenže přišla zpráva od známé v Česku, že její kamarádky jsou na nedalekém hotelu, kde se starají o nalezené kotě. Zítra ovšem odjíždí a bojí se, že kotě bez péče nepřežije a prý jestli ho nechci. První reakce byla, že zase nějaký pipiny z rezortu něco začnou a pak hledají někoho, kdo by to za ně dokončil. To je tady každou chvíli. Rezorťačky, přestože jim je jasné, že tady jsou týden až dva, k sobě nechají přilnout kočku nebo psa a pak nevědí, co s tím. Já před měsícem přišel o tři psy v rozmezí dvou týdnů a přemýšlel jsem, jestli vůbec chci další zvíře v domě. Ukecala mě mangová margarita. Nasedl jsem na T-rexe a jel k hotelu, který byl naštěstí v Aghiru. Na Radisson bych se vykašlal.

Přijel jsem tam a po chvilce vylezlo asi patnáct ženských, které doprovázelo jedno malé kotě k bráně. Dobře, určitě jich tolik nebylo, možná pět, ale pro mě jako samotáře na Djerbě to byl dav. A hned začaly mluvit jedna přes druhou až se slily do pětihlavé saně a jejich hlavy útočily na můj mozek. Ten ale udělal to, co vždycky, když na něj někdo mluví a nemůže to vstřebat. Vypnul se. Už mám natrénováno, jak neposlouchat, aniž by to ten druhý poznal. Stačí zareagovat na poslední dvě slova a na ně se zeptat. Například slyšíte „blablablablabla oranžová halenka“ a stačí jen položit otázku: „Oranžová halenka?“ A protistrana přikývne a je spokojená, že jí nasloucháte. Tady jsem ještě počkal než pětihlavý drak řekne větu: „Ale my vás nechceme zdržovat“. Na to mám jednu odpověď, která zaručeně funguje: „To děláte dobře.“

Tenkrát jsem ještě neměl přepravku, ale svůj batůžek z Malagy. Před třemi rok mě stál přes sto euro, ale za těch pár let, co jsem s ním procestoval půlku Evropy a teď i kousíček Afriky, se to ukázalo jako nejlepší investice. Kotě jsem strčil do něj, připnul jsem ho k háčku na T-rexovi a za jízdy jsem ho lehce svíral lýtky.

Jenže po dvou kilometrech strašný průser. Kotě prostrčilo batohem nejdřív tlapku, pak si povolilo zip a už na mě zíraly jeho modré oči. Okamžitě jsem přibrzdil, ale kotě vyskočilo z batohu a rovnou na silnici. Naštěstí rychle uteklo z vozovky, já už zastavil a šel pro něj. Jenže kotě se schovalo pod zaparkované auto. Ve chvíli, kdy jsem lehnul na zem a strčil hlavu pod podvozek, abych kotě přivolal, zastavilo u mě policejní auto. Policajti se hned blbě ptali proč jako jsem na zemi a co s tím autem dělám jako bych tam snad trhal brzdy nebo tam lepil bombu reagující na pohyb. Vytáhl jsem pas. Stačila jen červená barva a už byli milejší. Pomáhali mi hledat, jenže si mysleli, že mi tam vypadly klíče. Kotě naštěstí vylezlo a já ho chytil. Pak jsem policistům vysvětlil, že mi vyskočilo z batohu za jízdy a oni se zhrozili, že vozit takhle kotě na skútru je dost riskantní. Přesto nebo právě proto udělali nečekaně krásné gesto.

Dojel jsem na T-rexovi ke svému domu s policejním doprovodem za zády. Jeden z policistů vystoupil, podal mi mé nové kotě a popřál mi krásný pobyt na Djerbě. Když vám dojde kolik tisíc koček na ostrově je, uvědomíte si, že jen bohyně se dostane ke mně v policejním autě a může sedět policejnímu důstojníkovi na klíně. Bohyně Bastet.